Historie, umístění a stav 

Horní Ves, dnes městská část Chomutova, náležela v minulosti k panství Červeného hrádku. V rámci politického okresu Chomutov byla do roku 1928 obcí samostatnou. Dne 1. 8. 1928 byla připojena k Chomutovu.

Hřbitov v Horní Vsi, v současné ulici Elišky Krásnohorské, byl založen roku 1873, protože původní hornoveský hřbitov u kostela sv. Barbory v dnešní ulici Lipské již pohřebním účelům nevyhovoval. Nový hřbitov na ploše ve tvaru pětiúhelníku má dvě brány, východoseverovýchodní vstupní je kovaná, severozápadní je dřevěná, očividně užívána jen málokdy a pouze k provozním účelům správy hřbitovů.

Hřbitov je umístěn přibližně 470 m západně od kostela sv. Barbory v Horní vsi (měřeno od vstupní brány ke kostelu) a byl zbudován při tehdejší původní stezce přes Krušné hory do Saska, při spojovací cestě na trase Chomutov, Horní ves, Černý vrch se sedlem Hradiště, Strážky a Křimov.

Hřbitov lze dělit pomyslně na dvě části vymezené dělící páteřní zdí: část jihovýchodní a část severozápadní. Základní, původní vnitřní řady hrobů jsou orientovány zhruba ve směru severovýchod-jihozápad, anebo jsou umístěny u obvodních zdí a oboustranně při vnitřní páteřní zdi. Nové hroby bud’ základní linie sledují, anebo jsou jejich řady umístěny napříč vůči základním liniím. Složitější situace je na paloučku dětských rovů v historické části hřbitova, avšak jakoby chaotické uspořádání hrobových míst je jen zdánlivé. Nepatrně viditelné hrůbky mezi stojícími pomníčky totiž dosvědčují, že řazení a umisťování dětských hrobů mělo kdysi řád.

Dětské hroby jsou bohužel zároveň jedním z výrazných dokladů mizivé starostlivosti o staré hroby a pomníky na hřbitově v Horní Vsi. Péče o tuto část hřbitova je omezena pouze na seče trávy a úklid listí, v travnatém porostu mezi stromy lze jen tušit, kde byl u vytyčeného dětského hřbitova původní chodník.

Nejinak jsou na tom i jiné pasáže historické části hřbitova, zejména v přední, jihovýchodní části, vlevo od hlavní brány. Zároveň lze na celé ploše historické části hřbitova spatřit, že některé náhrobky jsou skryty v zeleni, například v břečťanu nebo v nezastřižených jehličnanech, proto byl často při průzkumu nutný zásah do vegetace, aby bylo vůbec možno zjistit, zda má hrob náhrobek se jmény pochovaných.

Srovnání současného stavu hřbitova (v říjnu 2017) a stavu při terénním průzkumu na jaře a v létě roku 2014 bohužel nevyznívá kladně, neboť poškozených hrobů a náhrobků přibylo, nebo se jejich stav zhoršil.

Některá dosud patrná hrobová místa již ani nejsou zakreslena v stávající provozní mapě správy hřbitova.

Mnohé hroby jsou propadlé, občas plné vody, náhrobky jsou povaleny, anebo přímo chybějí. Písmo, štuky, grafická díla na náhrobcích jsou v mnoha případech setřené, vylámané, rozbité. Některé nápisy, ač vcelku zachované, jsou vlivem klimatických podmínek a absence údržby stěží čitelné. u hřbitovních zdí lze sice lokalizovat hrobová místa, ale u řady z nich chybějí náhrobky, ty jsou ze stěn strhány, mnohdy viditelně úmyslně poškozeny. Kriticky se ke stavu náhrobků a hrobů v historické části hornoveského hřbitova stavějí i plátci hrobových míst v části novodobé. Ovšem mnozí, jak vyplynulo z náhodných rozhovorů, nevolají po renovaci, nýbrž po úplném odstranění zničených hrobů.

Příznivě vyznívá skutečnost, že při průzkumu nebylo doloženo, že by v období 2014-2017 byl některý ze starých hornoveských hrobů nahrazen hrobem novým.

Významným památníkem, který s hřbitovem přímo sousedí, je sousoší Sejmutí z kříže. Stojí před vstupní bránou, ale za součást pietního místa je považováno již 40 let, a proto je i uvedeno v této zprávě. Původně stálo na Vinohradském vrchu v Mostecké ulici poblíž gymnázia, naproti kapličce (z roku 1692), která zůstala dodnes zachována. Sousoší vzniklo v roce 1725 v místech švédského vojenského tábora na paměť hrůz třicetileté války, stejně jako kaplička. Překážet začalo v 70. letech 20. století, ve prospěch rozšíření Mostecké ulice bylo proto v roce 1977 přemístěno k hornoveskému hřbitovu. Sousoší pravděpodobně pochází z dílny černovických kamenických mistrů z první třetiny osmnáctého století.

Zdroj: Michal Bečvář, Hugo Sedláček: Zahrada zelená

Vydalo Oblastní muzeum v Chomutově, p. o., 

Palackého 86, 430 01 Chomutov, v roce 2017. 

Grafická úprava, tisk a vazba: TRIFOR Studio 

ISBN: 978-80-87898-16-1

Současný stav podle dokumentace pořízené v r. 2020 v zásadních rysech odpovídá výše uvedenému popisu, který však nezachytil zásadní specifikum hřbitova v Horní Vsi. Tím je vysoký podíl pohřbených osob, jejichž profese byla spjata s faktem, že Chomutov byl významným železničním uzlem tří privátních železničních společností (Buštěhradská, Duchcovsko-podmokelská, Ústecko-teplická) a železničních opraven. Počet  hrobů zaměstnanců železnic a jejich rodinných příslušníků charakterizuje  hřbitov jako zcela ojedinělý hřbitov železničářský.    

Při práci s dokumentací je třeba vycházet z toho, že jde o dokumentaci hrobových míst (hrobů). 

Aktuální plán se zaměřením hřbitova a čísla hrobů není k dispozici. K dokumentaci byl poskytnut plánek ze zaměření území pro projekt Rozšíření kapacit z r.  2006 v měřítku 1:250 (1:200) s několika číselnými řadami hrobů. Dokumentace uvádí tato čísla v údaji sloupce Čísla TS. pro potřeby dokumentace byly číselné řady seskupeny do sekcí A-M. Hrob je identifikovatelný číslem sekce a hrobu, např. B 14. V některých sekcích je číselná řada neúplná. V dětské části sekce J jsou v zaměření uvedena čísla pouze některých hrobů, číselnou řadu však lze s jistou mírou nepřesnosti dopočítat.

Osoby pohřbené v jednom hrobě a doložené alespoň torzem jména na náhrobku jsou uvedeny pod jedním číslem hrobu, avšak jednotlivě na samostatném řádku v oddílu Základní data. Údaje o stavu hrobu jsou uvedeny v oddílu Společné vlastnosti a opakují se při otevření řádku každé pohřbené osoby. stejně jako fotodokumentace hrobu.

Výsledky kulturně historického průzkumu v části CV se vztahují pouze ke konkrétní osobě a zahrnují široký rozsah zjištěných životopisných údajů, působení a díla včetně fotodokumentace.